Menu
Článek 21 směrnice EU o oznamovatelích stanoví opatření na ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními. V odstavci 2 tohoto článku se stanoví, že osoby, které oznámí informace o porušení nebo zveřejní. V souladu s touto směrnicí se nepovažuje za porušení jakéhokoli omezení týkajícího se poskytování informací a nenese odpovědnost. jakéhokoli druhu. Evýslovně v souvislosti s takovou zprávou nebo zveřejněním. Fdále že měli oprávněné důvody se domnívat, že ohlášení nebo zveřejnění takových informací. To bylo nutné hlavně pro odhalení porušení podle této směrnice. Odstavce 4 a 7 téhož článku obsahují stejnou podmínku nezbytného ohlášení nebo zveřejnění.
Jedná se o mimořádně důležitá ochranná opatření pro ohlašovatele, která byla v konečném znění směrnice dodatečně podmíněna. Proto může oznamovatel využít těchto ochranných opatření. Nestačí nahlásit informace o porušení v souladu s podmínkami z článku 6 směrnice. Kromě toho musí být ohlašovatel schopen s určitou mírou jistoty prokázat nutnost ohlášení nebo zveřejnění informací pro odhalení porušení.
Oznamovatelé jsou proto povinni rozlišovat mezi informacemi o porušeních. Které jsou nezbytné pro odhalení porušení a které nejsou nezbytné pro odhalení porušení. Rozdíl je opět všechno, jen ne triviální. Pokud ohlašující osoba oznámí informace o porušení, které byly relevantní a užitečné, ale nebyly nezbytné, může jí vzniknout odpovědnost za zveřejnění takových informací.
V předchozím blogu bylo uvedeno, že směrnice zjevně rozděluje osoby, které podávají hlášení v dobré víře, na skupiny s „větší“ a „menší“ dobrou vírou. Ta je z ochranných opatření vyloučena. Nicméně i pro „více“ osob podávajících hlášení v dobré víře nejsou ochranná opatření podle směrnice samozřejmá. Zákon EU o whistleblowingu stanoví další podmínku ochrany oznamovatele před odvetnými opatřeními. Které se týkají informací, které ohlašující osoba ohlašuje nebo zveřejňuje. Tato podmínka nebyla v návrzích směrnice obsažena a dostala se do jejího konečného znění.
Podle definice v čl. 5 odst. 2 směrnice se informacemi o porušeních rozumí informace o skutečných nebo potenciálních porušeních. Které nastaly nebo velmi pravděpodobně nastanou. Podle směrnice však nestačí, aby byly tyto informace oznámeny nebo zveřejněny „spíše“ v dobré víře. Nahlášení takových informací musí být nezbytné pro odhalení porušení.
Podmínka nutnosti podávat zprávy nebo zveřejňovat informace z článku 21. Navíc zvyšuje již tak vysokou laťku pro oznamovatele, aby mohli využít ochranných opatření. Členské státy se nicméně mohou rozhodnout pro účinnější ochranu proti odvetným opatřením a zavést podmínky pro ochranná opatření, která jsou pro oznamující osoby příznivější než podmínky stanovené ve směrnici.
Máte další otázky týkající se ochrany oznamovatelů? Kontaktujte nás a získejte informace o našem bezplatném řešení pro oznamování porušení zákona pro subjekty s méně než 250 zaměstnanci. Platíte již za svou platformu pro oznamovatele? Pomůžeme vám přejít na jinou službu!