Menu
Často dostáváme dotazy týkající se falešných hlášení oznamovatelů. V tomto příspěvku se zabýváme tím, zda jsou tyto obavy oprávněné.
Organizace často očekávají, že po spuštění kanálů pro whistleblowing dojde k nárůstu počtu hlášení, včetně hlášení o zneužití. Toto očekávání je běžné při otevírání takovýchto cest pro podávání zpráv.
Proto si kladou otázku, zda budou schopni je všechny zpracovat a jak to ovlivní jejich každodenní provoz.
V praxi se tyto obavy nepotvrdily.
Krátká odpověď? Pravděpodobně ne. Pískat na píšťalku není nikdy snadné, a to ani v případě, že jsou zavedeny kanály pro podávání zpráv a ochranné postupy.
Falešná oznámení, ať už anonymní, nebo ne, mají obvykle více negativních důsledků než potenciálních výhod.
Podobně jako v případě falešných policejních oznámení vede anonymní udání často k nepříznivým důsledkům.
Stres a v některých případech i veřejné odhalení spojené s jejich whistleblowingem si vybírají obrovskou psychickou i fyzickou daň. To vše se ještě zhoršuje ve společnostech, kde je whistleblowing obecně (z historických nebo jiných důvodů) vnímán negativně jako forma zlovolného udání. Jediné, co obvykle získají, je určité osobní uspokojení z toho, že „dělají správnou věc“, zatímco jejich osobní rizika jsou obrovská. V tomto ohledu mohou být vystaveni odvetným opatřením (včetně ztráty zaměstnání) a stát se obecně nezaměstnatelnými v daném odvětví nebo i v širším měřítku.
Z výzkumu vyplývá, že i po přijetí směrnice EU o whistleblowerech bylo ve skutečnosti zaznamenáno relativně málo oznámení o protiprávním jednání. Studie Fachhochschule Graubünden a EQS Group poukázala na rozdíly ve vykazování v těchto zemích. V roce 2020 více než 50 % francouzských, britských a švýcarských společností neobdrželo žádné hlášení; německé společnosti měly nižší míru hlášení, a to 40 %.[1] V průměru společnosti obdržely ve sledovaném období 34 hlášení, avšak množství obdržených hlášení silně souviselo s počtem zaměstnanců společnosti. Malé a střední podniky obdržely v průměru 6 zpráv, zatímco podniky zaměstnávající více než 250 pracovníků obdržely v průměru 46 zpráv. Studie dále uvádí, že pouze polovina obdržených zpráv byla považována za relevantní a obsahově se vztahující k problematice dodržování předpisů. Podíl zpráv o zneužití se v závislosti na zemi pohyboval mezi 5 a 10 %.
„Regional Whistleblowing Hotline Benchmark Report 2021“ společnosti Navex Global nabízí mediánové hodnoty, aby se eliminoval vliv odlehlých hodnot. Tento přístup zajišťuje přesnější údaje pro vykazování.[2] Podle uvedené zprávy byl medián počtu hlášení v Evropě 5 hlášení na 1000 zaměstnanců a v Severní Americe 15 hlášení na 1000 zaměstnanců. Přibližně 60 % hlášení se týká lidských zdrojů, rozmanitosti a respektu na pracovišti, zatímco otázky integrity podnikání tvoří přibližně 25 %. Zneužití a zpronevěra podnikového majetku tvoří méně než 10 % nahlášených problémů.
Výše uvedená zpráva společnosti Navex Global však bere v úvahu pouze organizace, které v roce 2020 obdržely 10 a více hlášení. Informace o tom, kolik organizací s kanály pro whistleblowing obdrželo méně než 10 oznámení nebo dokonce 0 oznámení, nejsou uvedeny.
Obava ze zahlcení hlášeními po otevření whistleblowingového kanálu je neopodstatněná. Taková je i moje zkušenost se zřizováním whistleblowingových kanálů pro řadu organizací. Žádná z nich nezažila obávanou záplavu hlášení, natož zneužití. Když už, tak je třeba whistleblowing neustále a důsledně podporovat a chránit, aby se naklonila výše popsaná rovnováha mezi náklady a přínosy pro oznamovatele. „
Odkazované zdroje:
[1] Prof. Dr. Christian Hauser, Jeanine Bretti-Rainalter, Helene Blumer: Zpráva o whistleblowingu 2021; FH Graubünden Verlag, Chur 2021; www.fhgr.ch/whistleblowingreport
[2] Carrie Penman, Ian Painter, Andrew Burt: Navex Global Inc., 2021; Regional Whistleblowing Hotline Benchmark Report 2021; Navex Global Inc., 2021
Sdílet na: